10.1.6 Uvozovky

V češtině lze použít tři typy uvozovek. Uvozovky se píší podle českých pravidel, tzn. první dole, druhé nahoře, a je potřeba dbát na umístění jiné interpunkce následující po uvozeném textu.

V češtině lze užít tři typy uvozovek: „xxx“ (Alt 0132, Alt 0147)‚ ‚xxx‘ (Alt 0130, Alt 0145) a »xxx« (Alt 0187, Alt 0171) (viz oddíl 4.2.3).

Uvozovky se píší podle českých pravidel, tzn. první dole, druhé nahoře (nelze kopírovat anglickou variantu). Jednoduché uvozovky originálu se v češtině nahrazují dvojitými. V případě nutnosti použít dvojí uvozovky lze použít kombinaci dvojitých uvozovek pro širší část textu a jednoduchých pro část užší (jestliže je třeba ve výraze v uvozovkách užít další uvozovky, lze využít jako další typ – » «).

Tuto možnost však nelze využít v případech, kdy se v novele vkládá pozměněné ustanovení. Máme-li například text ve znění:

a novelu ve znění:

V tomto případě nelze použít u vnitřních uvozovek jiný typ uvozovek (tj. jednoduché), neboť v prvním případě jde o citaci, která musí být přesná i co do typu uvozovek, a ve druhém případě musí být vkládaný text v takové formě – i co do uvozovek –, aby mohl být integrálně včleněn do původního textu. Mezi dvojími uvozovkami, které následují bezprostředně za sebou, se píše mezera.

Je-li v uvozovkách celá věta, píše se tečka, čárka, vykřičník nebo otazník na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem.

Jestliže se do výpovědi začleňuje část jiného textu, aniž se uvádí větou uvozovací, klade se druhé uvozovací znaménko před tečku, čárku, středník, otazník nebo vykřičník:

V uvozovkách také píšeme některé názvy:

Viz též oddíl 5.10.

Obecnou zásadou je uvozovky nepoužívat, pokud se tím nenaruší celková srozumitelnost textu. Do uvozovek se nesmějí vkládat mimo jiné:

• názvy aktů,
• názvy orgánů nebo společností,
• názvy značek, typů, vzorů atd.,
• názvy odrůd.