10.1.8 Dvojtečka

Dvojtečka uvozuje přímou řeč a také část textu, která svým obsahem z předcházející části vyplývá.

Dvojtečka uvozuje přímou řeč a také část textu, která svým obsahem z předcházející části vyplývá nebo ji rozvádí, doplňuje apod. Dvojtečku píšeme:

• před výčtem:

  nařízení se mění takto:

  a) …;

  b) …;

  c) …

• v rubrikách na formulářích:

  Výrobce: …

Dvojtečka se píše těsně za předcházející slovo a následuje po ní mezera. Je vhodné se vyhnout několika dvojtečkám v jednom celku a omezit jejich výskyt v názvech.

Pravidla pro použití dvojtečky v uvozovacím textu:

1. je-li výčet uveden shrnujícím výrazem, následuje za tímto odkazovacím výrazem dvojtečka:

   Z používání tohoto opatření může členská země po konzultaci s Komisí vyjmout některé formy úvěru, které splňují tyto podmínky:

   Od daně se osvobozuje toto zboží:

2. váže-li se výčet k uvozovací větě přímo, bez odkazovacího výrazu, nemusí být dvojtečka použita:

   Orgán odpovědný za kontrolu

   • získá na požádání přístup…,
   • může požádat…,
   • může vybrat zkušební vzorek…

Nejsou-li položky výčtu zakončeny tečkou, začínají malým písmenem, i když mají formu věty, nebo větu/věty obsahují.

V tabulkách, v celním sazebníku a v některých dalších zvláštních případech (například seznamy slov) začínají položky výčtu buď velkým, nebo malým písmenem (podle systému stanoveného autorem) a nemusí po nich následovat žádné interpunkční znaménko.