10.3 Pravopis, stylistika a mluvnice

U přejatých slov se v zásadě používá pravopisná varianta uvedená v PČP. Pozornost je potřeba věnovat účelovému a dějovému tvaru přídavných jmen, slovu viz, pravidlům transliterace do latinky a přechylování ženských jmen.

Psaní s a z u slov přejatých z cizích jazyků: respektují se Pravidla českého pravopisu (Dodatek), v případě, že jsou obě varianty rovnocenné, použije se varianta, která je v dodatku k pravidlům uvedena na prvním místě:

Délka samohlásek u slov přejatých z cizích jazyků: platí stejné pravidlo jako pro psaní s/z:

Je nutné rozlišovat tyto varianty:

V případě pravopisu slov jako laktosa/laktóza se v technických částech textu užívá mezinárodní podoba (laktosa), v obecných textech potom podoba podle PČP (laktóza). Přechodové varianty typu laktoza či laktósa nebo izoglukosa či isoglukóza jsou chápány jako nesprávné.

Pozor na dvojí přídavná jména, která mají různý význam (účelový, nebo dějový). Píšeme:

Slovo viz není zkratka, proto se za ním nepíše tečka. Píšeme:

Ženská příjmení v souvislém textu se přechylují. Naopak původní, nepřechýlená podoba jim zůstává, pokud se objevují na seznamech nebo ve výčtech nebo stojí-li v platnosti podpisu na konci dokumentu. V textech Soudního dvora se vzhledem k zažité praxi příjmení nepřechylují. U složeného příjmení neslovanského původu je běžnější připojení pádových koncovek a přípony ová až k druhé části příjmení:

Přepis cizích jmen psaných jinak než latinkou se řídí českými pravidly.