3.5.1 Prezentace výčtů
Před body výčtu je obvykle uvedeno návětí; číslování a interpunkce závisí na úrovni výčtu.
1. Předchází-li různým položkám výčtu návětí, je na jeho konci dvojtečka, a to i v případě, že uvádí další návětí:
Nařízení (ES) č. 1623/2000 se mění takto:
- Článek 92 se mění takto:
- odstavec 2 se mění takto:
- písmeno c) se nahrazuje tímto:
- „c) umístění zařízení […]:“
- písmeno c) se nahrazuje tímto:
- odstavec 2 se mění takto:
2. Jednotlivé body výčtu se číslují tak, že se použijí malá písmena, po nichž následuje závorka, pro označení první úrovně, malé římské číslice, po nichž následuje závorka, pro označení druhé úrovně a arabské číslice, po nichž následuje závorka, pro označení třetí úrovně. Pro označení čtvrté úrovně se použijí odrážky:
Tato směrnice se použije:
- […]:
- […]:
- […]:
- […]:
- […]:
- […]:
Výjimečně se v článku obsahujícím definice a v pozměňujících ustanoveních (viz oddíl 3.3) jednotlivé body číslují tak, že se v první úrovni použijí arabské číslice, po nichž následuje závorka, ve druhé úrovni malá písmena, po nichž následuje závorka, a ve třetí úrovni malé římské číslice, po nichž následuje závorka.
3. Stojí-li před položkami výčtu číslice (včetně malých římských číslic i), ii), …) nebo písmeno, oddělují se tyto části středníkem. Stojí-li před nimi odrážka, oddělují se tyto části čárkou:
Tato směrnice se použije:
- […];
- […]:
- […];
- […];
- […]:
- […];
- […]:
- […],
- […],
- […];
- […].
4. V tabulkách nebo seznamech se interpunkce po výčtu bodů obvykle nepoužívá.