3.5.1 Prezentace výčtů

Před body výčtu je obvykle uvedeno návětí; číslování a interpunkce závisí na úrovni výčtu.

1. Předchází-li různým položkám výčtu návětí, je na jeho konci dvojtečka, a to i v případě, že uvádí další návětí:

Nařízení (ES) č. 1623/2000 se mění takto:

  1. Článek 92 se mění takto:
    1. odstavec 2 se mění takto:
      1. písmeno c) se nahrazuje tímto:
        • „c) umístění zařízení […]:“

2. Jednotlivé body výčtu se číslují tak, že se použijí malá písmena, po nichž následuje závorka, pro označení první úrovně, malé římské číslice, po nichž následuje závorka, pro označení druhé úrovně a arabské číslice, po nichž následuje závorka, pro označení třetí úrovně. Pro označení čtvrté úrovně se použijí odrážky:

Tato směrnice se použije:

  1. […]:
    1. […]:
      1. […]:
        • […]:

Výjimečně se v článku obsahujícím definice a v pozměňujících ustanoveních (viz oddíl 3.3) jednotlivé body číslují tak, že se v první úrovni použijí arabské číslice, po nichž následuje závorka, ve druhé úrovni malá písmena, po nichž následuje závorka, a ve třetí úrovni malé římské číslice, po nichž následuje závorka.

3. Stojí-li před položkami výčtu číslice (včetně malých římských číslic i), ii), …) nebo písmeno, oddělují se tyto části středníkem. Stojí-li před nimi odrážka, oddělují se tyto části čárkou:

Tato směrnice se použije:

  1. […];
  2. […]:
    1. […];
    2. […];
    3. […]:
      1. […];
      2. […]:
        • […],
        • […],
        • […];
      3. […].

4. V tabulkách nebo seznamech se interpunkce po výčtu bodů obvykle nepoužívá.